Do svého rodného města přijíždí po mnoha letech Ludvík Jahn, aby se tu setkal s rozhlasovou reportérkou Helenou Zemánkovou. Ona má v plánu natočit reportáž z tradiční folklorní slavnosti a on chce vykonat pomstu. Helena netuší, že Ludvíkův zájem o schůzku nevyvolaly její vadnoucí půvaby, ale manželova fotografie v tabatěrce. Pavel Zemánek byl před patnácti lety Ludvíkovým spolužákem na fakultě, předsedou školní organizace KSČ a také nejlepším přítelem. Ludvík dostal tehdy od své spolužačky a lásky Markéty ze školení dopis plný nabubřelého optimismu a frází. Napsal jí odpověď na pohled a ironická slova ukončil větou: Ať žije Trockij! Recese nebyla pochopena a Pavlovou zásluhou byl Ludvík vyhozen ze strany, ze školy a ocitl se na vojně v Pomocných technických praporech, ve vojenském kriminále a na tři roky v dolech. Za zkažený život se chce Ludvík nenáviděnému Pavlovi pomstít tak, že mu svede manželku. Ve vypůjčeném bytě se Ludvík Heleny nepříliš láskyplně zmocní. S odporem odmítne ženino zamilované švitoření, když se dozví, že manželství Zemánkových je už léta pouze formální. Helena se pokusí o sebevraždu, která je stejně trapná a nepovedená jako Ludvíkova vytoužená pomsta.