Přátelství dvou velikánů světové kultury Emila Zoly a Paula Cézanna.
Znali se od školních lavic a jejich přátelství bylo svázáno mladickou revoltou, talentem a láskou k umění. Společně snili o slávě a velkém umění. Paul Cézanne byl bohatý, Emile Zola chudý. Opustili rodný jih, aby dobyli Paříž a sdíleli touhu po sebevyjádření s ostatními umělci Montmartru. Pijí absint, spí s krásnými modelkami, vysmívají se maloměšťáctví i akademismu, na čas se rozešli, znovu sešli, aby se nakonec přece jen „ztratili“ jeden druhému. Cézanne vyčítal Zolovi, že ho využil a mnohé z jeho života popsal ve svém románu. Podle Zoly však naopak psaní románu vyžaduje autorovu odvahu na každé stránce. Emile Zola se stal slavným spisovatelem, nemá nouzi o peníze, Paul strádá otcovým odmítáním, chudobou pod spalujícím provensálským sluncem. Nikdy se nepřestali mít rádi, ale jak říká jeden z nich „… v lásce se zrada dá odpustit, v přátelství nikoliv…“
