Kapitán Vašátko zemřel. Horác nad rakví na malém venkovském hřbitově vzpomíná na jejich první společný případ. Seznámili se před deseti lety ve venkovském penzionu, kam Horác přijel na pozvání bývalého kolegy ze studií Štěpána Nováka. Ten do penzionu pana Šimáčka, kam pravidelně jezdí, svolal svoje bývalé spolužáky z akademie. Od promoce uplynulo 25 let. Z pětice spolužáků zbyli tři: jeden je po smrti, další emigroval do USA. Eva přijela se svým druhým manželem Ondřejem, ale neklape jim to. Štěpán se věnuje abstraktní malbě, má na sebe velké nároky a pronásledují ho vnitřní běsi. Horác přežívá, jak to jen jde... Ukazuje se, že majitel penzionu Šimáček je amatérským malířem. Odborně vzdělané hosty nejvíc zaujme jeho obrázek, na kterém je měsíc s dýmkou. Ten se totiž svou až surreálnou atmosférou dost liší od ostatních realistických, naivních Šimáčkových obrazů. Když je Štěpán ráno nalezen u nedokončeného plátna zastřelený vlastním revolverem, dostává se k případu i pražský kriminalista Vašátko. Horác trvá na tom, že nejde o sebevraždu. Zavražděný něco věděl a musel být odstraněn. Najevo vychází utajovaná minulost hostů penzionu i Horácovy netušené detektivní schopnosti. V penzionu je i postarší paní Marta, manželka místního starosty a podnikatele, se svým mladým milencem Tomášem. Ukazuje se, že jsou zapleteni do podvodu s velkou finanční zakázkou. Obraz s měsícem s dýmkou se nakonec stane klíčem, podle kterého Horác odhalí Štěpánova vraha a současně i temné události, které se kdysi v navenek idylickém místě odehrály.
